MŮJ PŘÍBĚH

 aneb co mě přivedlo k tomu,

 co dělám.

Hodně dlouho jsem žila nevědomým životem, byla jsem jako ovce ve stádu nebo chcete-li listem, který je zrovna tam, kam ho vítr zavál. Žila jsem podle toho, jak by se asi mělo žít, podle toho, jak žijí ostatní, jak to má asi vypadat a co se asi očekává. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak bych chtěla, aby můj život doopravdy vypadal.

Šla jsem na školu, která byla nejblíže, pak na další, protože tam šla kamarádka. Po škole do práce a hned na to jsem se ve svých 21 letech vdala. A to asi jen proto, že jsem si myslela, že je to další krok v lidském životě, co je třeba udělat, tak na co čekat. No a vdávala se moje kamarádka, tak budu přeci držet krok. Nepřemýšlela jsem nad tím, jak vlastně můj partnerský vztah vypadá, jestli vůbec miluji, jestli jsem vůbec šťastná, nic mě nezajímalo. Prostě jen odškrtnout další pomyslný bod v lidském životě, co by se mělo. Můj manželský život byla jedna velká lež, zažívala jsem i fyzické násilí a přesto všechno jsem ještě tak nezodpovědně do něj přivedla syna, no nebylo to snad v pořadí? Až tak jsem se neměla ráda.

Naštěstí tohle manželství netrvalo dlouho, pouze 2 roky. Poznala jsem totiž mého nynějšího manžela. Zamilovala jsem se a byla jsem připravená okamžitě "spálit všechny mosty". Zažívali jsme neskutečné souznění, trávili jsme spolu úplně všechen čas , nic jiného jsem nepotřebovala, jen být s ním. Jeho názory byly mými, jeho pohled na svět se stal mým, jeho záliby byly i mé. Doslova jsem se v něm ztratila. Ale byla jsem vůbec někdy "já" ?

Nicméně jsme takhle prožili 11 šťastných let. A pak to přišlo "manželská krize" . Nazývá se to tak, ne? Nevím vůbec co se stalo a ani jak se to stalo, ale postupem času jsme se dopracovali až ke každodenním hádkám. Nechápala jsem to. Jak se náš tak ideální vztah mohl tak radikálně změnit a dostat se na samotné dno?

A přesně tady jsem začala hledat odpovědi. Odpovědi, na snad všechny životní otázky.

Někde v hloubi duše jsem věděla, že nechci odejít, že by to byl jen takový útěk, který nic nevyřeší. Že když se mi nepodaří tento vztah, který byl na začátku tak ideální, tak se mi nemůže povést žádný. Že se musí dát nějak zachránit.

Milovala jsem ho a zároveň nenáviděla. Věděla jsem naprosto přesně, co on by měl udělat pro to, abychom mohli být zase šťastní, jak by se měl chovat, co dělá špatně a co by měl na sobě změnit. A myslela jsem si, že já dělám všechno správně, že se snažím, jak můžu. Jenže tudy cesta nevedla. Cítila jsem jen naprostou bezmoc, byla jsem z toho boje, boje kde není nikdo vítězem, už naprosto vyčerpaná. Neviděla jsem už žádné řešení téhle "patové situace".

Až ve chvíli, když jsem si řekla, že už na všechno kašlu, že to vzdávám a pomalu jsem se smiřovala s myšlenkou dalšího rozvodu, tak jsem se dokázala zaměřit na sebe. Celou svou pozornost zaměřit konečně na sebe. Ten okamžik si pamatuji naprosto přesně, byl to zvláštní pocit prázdnoty, jako bych někde samu sebe ztratila a ani jsem si toho nikdy nevšimla, bylo mi z toho neskutečně smutno.

Kdo vlastně jsem? Kdo je tam uvnitř mě? Co je ve mně pravda? Jaká je má pravá podstata? Jsem to vůbec já, to co představuji? A jak chci žít dál? Jak chci, aby můj další život vypadal? Čím se chci stát? A tím nemyslím povolání, ale jaké lidské vlastnosti vyjadřovat.

A tak začala má cesta sebepoznání. Poznávání toho, kdo vlastně jsem, v čem se cítím dobře. Jaké jsou mé vlastní vnitřní hodnoty a jak chci žít dál. Cesta do mého nitra. Cesta probuzení. Začala jsem se seznamovat a navazovat kontakt s tím nejdůležitějším člověkem - se sebou samým. Všechno jsem přehodnocovala a přezkoumávala, jestli to, co vyjadřuji, je má pravá podstata nebo jen nějaké špatné vzorce chování převzaté odněkud. A že jich bylo! Nejtěžší je si jich vůbec všimnout, všimnout a chtít si je přiznat a pak hlavně začít měnit. Měnit sebe k lepšímu a nechtít změnu po druhém.

Vždyť přeci chtít změnit obraz v zrcadle, když ten co stojí před ním, je stále stejný, je zcela nemožné.

A tohle byla ta pravá cesta, cesta k sobě, ke své podstatě, své hodnotě, k vědomí sebe, cesta nahoru ze dna a cesta z manželské krize.

  • Tam, kde obvykle argumentujete, se ztište a nic neříkejte.

  • Tam, kde obvykle tlačíte, povolte stisk.

  • Tam, kde kontrolujete, přestaňte s tím a nechte to být.

Žádný spěch, žádná netrpělivost, žádná síla a žádný boj.
Prostě to udělejte jinak, než jste zvyklí.

A jen v klidu pozorujte a nechte věci, ať se stanou.

Mojí vizí je ukázat lidem cestu takovou, aby došli k vlastnímu uvědomění, k probuzení. Dříve, než je k tomu donutí okolnosti jako je vlastní pád, pocit vyhoření, rozpad vztahu nebo třeba nemoc. 

K tomu používám znalosti z numerologie, astrologie podle 9 planet a mou dlouholetou praxi s OSHO zen taroty. Dále vědomosti o celostním přístupu ke zdraví a duchovních příčinách nemocí.

 

Jak se Vám změní život Vaší prací na sobě?
 
Budete chápat své vztahy, proč máte v životě okolo sebe právě takové lidi, které máte, co se od nich máte naučit, co pochopit, co vám svým chováním ukazují.

Dokážete rozklíčovat, proč se vám neustále opakují stále stejné věci, budete umět v nich najít souvislosti a tu pravou příčinu, proč se vám "to děje". Tudíž pak získáte snadno sílu moc vše změnit, bez ohledu na změnu ostatních.

Nebudete si už připadat jako oběť okolností, ale jako tvůrce svého vlastního života.

 Budete mít čistou hlavu, klid v duši, zdravé tělo a žít láskyplné vztahy.

A co ještě posbíráte jen tak mimochodem po této cestě?

Sebelásku, sebehodnotu a sebevědomí.